Kostel sv. Martina

V roce 1721 Společnost Ježíšova zajistila a sama financovala restaurování kostela. Z architektonického hlediska šlo o poměrně jednoduchou stavbu s věží a zvonem. Kostel neměl sakristie. V interiéru chrámu dominoval hlavní oltář s obrazem sv. Martina, patrona kostela. Doplňovalo ho 5 zobrazení Panny Marie. V tabernákulu se uchovávaly kalichy s patent a kalichové látky. Farnost měla jen 1 monstranci a kněz ji vykládal k klanění pouze ve farním kostele. Boční oltář s obrazem Krista Spasitele a sochami Panny Marie a sv. Jana umístili na levou stranu kostela. Kněžskou katedru zhotovili ze dřeva a obarvili ji. Lavice v kostelní lodi uspořádali do 2 řad. Na stěnách visely 4 obrazy, darované Společností Ježíšovou. Střechu kostela pokrývala taška. Ve vizitaci z roku 1731 se nezmiňuje organ. Zapsán je až v Baťániho vizitaci z roku 1782. Na dřevěném chóru se nachází varhany s 3 mutacemi, bez píšťal. Do interiéru kostela přibyla v té době i dřevěná zpovědnici. Nutno podotknout, že kostel měl vlastní liturgické vybavení a nebyl odkázán na farní kostel. Přítomnost jezuitů v obci prospěla i kostelu. Nepříznivá situace nastala změnou vlastnictví. Po zrušení řádu jezuitů odkoupil Bílý Kostel od uherské královské komory Anton brunšvicko st. z Dolní Krupé. Odkoupen majetek Brunšvikovci od roku 1790 pronajímali. Prvním árendátorom se stal na 6 let Jozef F. Skolonič. Druhou nájemní smlouvu uzavřeli s Alojz Bartakovič na 4 roky. I další bielokostolskí nájemci využívali více kapli v areálu zámečku a na stav filiálního kostela jakoby zapomněli. Vizitáror v roce 1813 poznamenal, že kostel sv. Martina ve filiálce chátrá. Kněz tu sloužil sv. mši čtyřikrát v roce, v předepsané svátky. V roce 1847 se ve filiální kostele slavila už jen 1 bohoslužba, a to ve svátek patrona sv. Martina.

Na počátku 20. století stála v obci už jen kaple sv. Rozálie, která však chátrala. Proto si občané chtěli postavit nový kostel. Začali se dělat sbírky a místní kněz Viliam Ujhély dal vyhotovit plán kostela. Byl ale velmi honosný, tedy i příliš nákladný a protože obec byla chudá, musela se realizovat mnohem levnější stavba. Za vzor si vzali kostel v Trnavě na Kopánka. Základní kámen byl posvěcen 7. července 1940. Souhlas ke stavbě dal tehdejší trnavský biskup Mons. Pavol Jantausch. Na radost všech se kostel podařilo postavit během patnácti měsíců a na svátek Krista Krále 25. 10. 1941 byl slavnostně vysvěcen. Kostel je jednolodní, sakristie je připojena z boku na jižní straně a má vlastní venkovní vchod. Střecha byla původně tašková, později nahrazena plechovou. Věž kostela je umístěna na západní straně. Ke průčelí věže věřící is pomocí obce přistavěli přístavbu. Do kostela se tedy vchází ze dvou stran, přičemž levý vstup je bezbarierový. Na průčelí svatyně se dnes nachází kulaté okno s uměleckou vitráží. Na svatostánku je umístěna socha Krista Krále, kterému je kostel zasvěcený. "Hody" se zde podle tradice slaví v poslední říjnovou neděli.