Staré divadlo Karola Spišák v Nitře

V roce 1952 se loutkáři přestěhovali do prostor tehdejšího Krajského pionýrské domu na ulici Janka Krále č. 1. Umělecké směrování určoval dramatik a režisér Ján Romanovský. Na sklonku 50. let získali Nitrianský loutkáři celostátní uznání díky mistrovské technice animace loutek. K umělecky nejúspěšnějším a přitom atraktivním inscenacím tohoto období patřilo nastudování hry Šibal Pakala (1959). Režisérkou byla Rumunka Florica Teodoro.

Červenec 1960 přinesl transformaci loutkového souboru na samostatné Západoslovenské loutkové divadlo. Vyhraněné názory J. Romanovska na podobu loutkového divadla podporoval dramaturg Milan divákům. Šedesátá léta byla v tvorbě divadla obdobím vyrovnanosti a stability. Úspěchy souboru se opíraly o skvěle připravený a zkušený umělecký soubor. Divadlo spolupracovalo s významnými umělci ze Slovenska i Čech. Díky tomu vzniklo i několik zajímavých inscenací jako hru G. Diezmananna S větrem o závod (1964) v režii Karla Brožek či novátorský loutkový titul Ľ. Feldeka taškář Botafogo (1967) v režii Jana Hyžnaya, který se později stal kmenovým režisérem divadla.

Rok 1970 přinesl změnu názvu instituce na Loutkové divadlo Nitra a ukončení režijní tvorby J. Romanovska. Štafetu interního režiséra přebral Ján Hižnay. Budova divadla bylo dlouhodobě v havarijním stavu, což v roce 1977 vedlo až k zákazu využívat prostory pro veřejnost. Nitranské loutkáři byli pro to nuceni plně se přeorientovat na zájezdový repertoár. Loutkové divadlo se z tohoto důvodu začalo vytrácet z povědomí nitranské veřejnosti.

Vedení divadla se i navzdory nepříznivým podmínkám podařilo zajistit repertoár, se kterým bylo možné prezentovat se i v zahraničí. Pod Hižnayovým, vedením vzniklo nastudování hry Boženy Lenčová O rámů a Site (1971), která patří mezi nejvýznamnější loutkové inscenace, které v sedmdesátých letech u nás vznikly. Nitranské loutkáři se s ní úspěchem představili v Bulharsku či egyptské Káhiře.

S dalšími inscenacemi se během sedmdesátých a osmdesátých let Nitran představili v Belgii, Indiii, Iráku a opakovaně ve Francii. Mistři nitranské bábkovodičskej školy byly žádáni v televizi při tvorbě loutkových seriálů a pásem pro děti.

Složitou situaci s prostory, které nitrianskych loutkářů trápily dlouhých patnáct let ukončil až zisk bývalé divadelní budovy Divadlo Andreja Bagara v roce 1993. První premiéra, kterou divadelníci v své "nové" budově uvedli byla adaptace pohádky Vincenta Šikulu O moudrém kokosky v režii Petra Gábora.

Pro budoucnost divadla byl v roce 1994 rozhodující příchod Karola Spišák na post ředitele a Ondřeje Spišák jako interního režiséra divadla. O. Spišák zaznamenal četné tvůrčí úspěchy a Nitran díky jeho invenčnosti dlouhodobě představovali uměleckou špičku Slovenská loutkových divadel. Účastí na festivalech si divadlo vytvořilo silné renomé v celém středoevropském prostoru. Průlomovou inscenací tohoto období byl Faust. Autoři textu O. Spišák a I. Gontko zpracovali motivy díl Ch. Marlowa Doktor Faustus a Fausta JW Goetheho. Šlo o současnou interpretaci s živou rockovou kapelou. Inscenace přitáhla do divadla zejména mládežnické publikum, které dříve o návštěvu loutkového divadla nejevilo zájem. Od roku 1999 pracovalo divadlo pod názvem Staré divadlo v Nitře. V této etapě zaznamenalo divadlo své dosud největší umělecké úspěchy. Jméno Karola Spišák spojili Nitrianský poslanci se jménem divadla v roce 2009.

V roce 2011 oslavilo Staré divadlo Karola Spišák šedesát let od svého vzniku. Primátor města Nitra Jozef Dvonč udělil divadlu Cenu primátora města Nitry za uměleckou činnost a reprezentaci města doma iv zahraničí. Mezi členy uměleckého souboru získala Cenu primátora i herečka Olga Schrameková.