Ačkoli toto vojenské vystoupení vstoupilo do dějin jako Bitva u Trnavy, jediným památníkem na tuto událost v okolí Trnavy je právě mohyla s křížem v Hrnčiarovce nad Parnou, kde po boji trnavští řeholníci pohřbili 180 zabitých kuruců, hajdúchů a francouzských.
Samotnému střetu předcházelo obléhání císařské pevnosti Leopoldů povstalci Františka II. Rákociho a úmysl císařského polního maršála Sigrida Heistera pomoci obráncům této pevnosti. Obě, císařská i povstalecká vojska, se nakonec setkala během vánočních svátků ve čtvrtek 26. prosince 1704 u Trnavy. Rákociho oddíly měly v ní 12 000 jezdců, 7 800 pěšců a 6 děl. Císařská armáda čítala také kolem 20
000 mužů, ale v porovnání s povstalci měla k dispozici až 24 děl. V boji, který se rozpoutal za silného sněžení a husté mlhy, zpočátku vítězily jednotlivé oddíly kuruců. Poté, co výstřely z děl rozptýlily mlhu, zůstal maršál Heister šokován z optické převahy protivníka. Pro špatnou viditelnost si však nevšiml, že obě krajní křídla Rákociho vojska sestavená z jezdců stála jen v jednom šiku. Císařská armáda stála v přibližně 2 km dlouhé frontové linii seřazená po celé délce levého břehu Parní od Kamenného mlýna až po vesnici Hrnčiarovce.