Dvě osady, vzdálené od sebe co by člověk kamenem dohodil, spojily své síly. Když se původní Pečeňady a Petu spojily, dostala obec svou dnešní tvář. K sloučení obcí přišlo v roce 1899, kdy byly obě ve vlastnictví rodu Uzovičovcov. Pečeňadčania právě rod těchto šlechticů považují za největší přínos ve svém historickém rozvoji. Zejména posledního potomka jejich rodu, šlechtičnu Ludvíka Uzovičovú-Blundellovú. Ani po sto letech od její smrti neslábne úcta k této ženě, která se zasloužila o takový rozkvět obce, že z toho mají užitek i její současní obyvatelé. Jak sami říkají, šlechtična byla pro Pečeňady požehnáním. Zasloužila se o sloučení obcí a dala do středu obce postavit kostel, který po nedávné obnově slouží věřícím dodnes. Hned vedle a téměř souběžně vyrostl klášter, postavený na památku jejího bratra Pavla. Do kláštera pozvala z Moravy řádové sestry Svatého kříže. Sestry se starali o výchovu dětí, pomáhaly a vzdělávali obyvatel a byly velmi oblíbené. Po jejich odchodu zřídili v klášteře mateřskou a základní školu i obecní úřad. Zámeček Uzovičovcov i s přilehlým parkem vyhlásili za národní kulturní památky. Už dlouhá desetiletí zde sídlí dětský domov a objekt je po rozsáhlé rekonstrukci v dobrém stavu. V obci nedávno zrevitalizovali park, ve kterém se nacházejí i více než 200-leté platany.