Severněji od Blumenau byla založena vesnice Lamač. Jejím zakladatelem roce 1506 byl Jan (Skerlič?). Vesnice se dá doložit až od třicátých let, kdy zesílil příliv chorvatských kolonistů. Poprvé se vzpomíná roku 1547 pod jménem Krabatendorff (Chorvatska Ves), ačkoli v německých písemnostech se vzpomíná jako Blumenau. První slovanské znění se objevuje roku 1549 jako Lamas. Kolonisté to neměli lehké, protože kraj byl lesnatý, proto jim byly odpuštěny daně. Ale roku 1548 už město Bratislava, jejíž Lamač patřil požadovalo 12 zlatých a také jmenovalo rychtáře. Lamač měl tehdy 46 domů, 1556 měl 54, 1580 měl už 80. Roku 1561 postihl Lamač požár. Určitou náhradu za škody přineslo zřízení hostince, kde mohli Lamačania čepovat vlastní víno. Od toho času však téměř každá generace přežila alespoň jedno trpké období. V následujících letech způsobovaly škody protiturecké vojska, které v roce 1624 Lamač vydrancovali.
Stále pohromy způsobily, že Lamač upadal. Nemohl vydržovat faráře ani učitele, proto v letech 1634-1752 byl Lamač filiálkou Záhorské Bystrice. Roku 1679 se rozšířila epidemie moru. Rok nato posvětili kapli sv. Rozálie, která je ochránkyně proti moru. Potom během Rákocziho povstání byl Lamač 4krát vydrancován (1703-1711). To už žilo v Lamači jen 39 rodin, jejichž počet přiředit další mor roku 1714. Vesnice se postupně vzmáhala, roku 1752 se osamostatnila, v roce 1755 ji postihl další požár. Přesto urbár z roku 1768 udává 124 rodin s 620 osobami. Počátek 19.století znovu nese pečeť nepokojů, války a utrpení. V předvečer sv. Rozálie v roce 1831 se objevila cholera. Přesto je v roce 1837 v Lamači 919 obyvateľov.V roce 1846 se staví železnice, ale mezi dělníky vypukl tyfus a zachvátil i vesnici. Rok 1848 přinesl zrušení poddanství, takže vesnice přestala být poddanou obcí Bratislavy.