V roce 1526 v bitvě u Moháče bylo uherské vojsko poraženo. Tímto se otevřela Turkům cesta do nitra Uher, což bylo příčinou vystěhování chorvatského a srbského obyvatelstva. Když Turci v roce 1557 dobyli hrad Kostajnicu, ležící na řece Une, která byla hraniční pevností mezi Bosnou a Chorvatskem, z obsazených území odchází srbská a chorvatská šlechta as ní i obyvatelstvo. Jak je uvedeno v pamětní knize obce Račišdorf, napsal jezuitský historik Ján segedi toto: "Ze Slavonie se vystěhovali mnozí sedláci do Uher - jedni v důsledku hladu, jiní ze strachu před Turkům ... Někteří našli útočiště iv Bratislavské stolici." Do okolí Bratislavy přicházely nejvíce vystěhovalci z Chorvatska. Chorvatské rodiny po čase splynuly s původním obyvatelstvem, a tak posílily slovanskou část obyvatelstva. Dosud mezi původními obyvateli Rače převládají chorvatské jména s koncovkou "ič", jak Benčič, Bednarič, Ďurďovič, Halinkovič, Husarovič, Polakovič apod.
Chorvatský původ měl i hrabě Siegfried Kolonich (Kolonica), zeman Račišdorfu, rytíř zlaté ostruhy, evangelický magnát, jehož král Maximilián I. (1564 - 1576) obdařil vysokými úřady a mocí a vyvolil si jej za svého rádce.
Ve druhé polovině 16. století dostala Rača několik výsady a byla povýšena na městečko.
Roku 1606 se Rača stává majetkem Jana Kegleviča, který pocházel ze staré chorvatské rodiny, a jeho manželky Zuzany Bayovej, dcery Michala Baya.