obec Oľdza

Název mohl být odvozen i od osobního jména. Usedlost vznikla mezi 10. a 12. stoletím v hraničním pásmu uherského státu. Před rokem 1851 ji obývalo 297 římských katolíků a 34 židů, všichni se hlásili k maďarské národnosti. V těch dobách se o obci píše, že chotár je málo úrodný, neboť půda je písčitá a kamenitá, ale má bohaté pastviny, které jsou základem chovu dobytka.
Pánům od nepaměti byla rodina Olgyayovcov, později se hrdel svou kurií v Oľdza vdova po Lajos Udvarnokym. Podle jiného pramene patří roku 1251 bratislavskému hradu a vzpomíná se jako Ouga nebo Ougya a bratislavský pod -župan Puer její část daroval jistému mistru Böjtös. V 14. století je zmíněný v listinách rodiny Olgyayovcov. V listině krále Matyáše ze dne 29. května 1488 je zmíněná pod jménem Ogya.
Později byly její vlastníky rodiny Udvarnokyovcov a Bacsákovcov. V první polovici19. století měli v katastru obce významné majetky Olgyayovci Karol a Zsigmund a Vendelín Bacsák. Zajímavé jsou katastru názvy Félnyárasd, Longordócz a Macsola.
Na počátku 20. století obec tvořilo 48 domů s 248 římsko-katolickými obyvateli, vesměs maďarské národnosti. Obec neměla kostel, poštu, telegraf ani železniční stanici. Tyto služby obyvatelům zajišťovali sousední obce. Č - ský název Oľdza byl zaveden v roce 1948.