obec Potvorice

V roce 1348 se obec nazývala Pathwaricz, v roce 1773 Potworicze, v roce 1920 Patvarovce a až v roce 1927 se ustálil název Potvorice.
První písemná zmínka o Potvorice je v listině Belu IV. z roku 1263, ve které daroval majetky benediktinům. Pozdější byly majetky řádu odebrány kvůli sporu mezi Bélou IV. a jeho synem Štefanem, ve kterých se benediktini postavily na stranu Belu IV. Štefan z pomsty daroval celé Novoměstský území is Potvorice vévodovi Vavřinci, sremská Bánov. Benediktini proti tomu protestovali, majetek získali zpět na dva roky, ale pouze do roku 1275, kdy se pánem stal opět Vavřinec. Tento spor se táhnul dlouhá léta. Nakonec v roce 1365 potvrdil král Ludvík Velký majetek Vavřinci a benediktini si už nikdy nenárokovali toto území. Později patřily Potvorice mocnému oligarchovi Pováží, Matouši Čákovi, a jeho nástupcem - pánům (Ruttkay, Bársony, Csáky, Jeszensky aj.).
V roce 1715 měla obec 2 mlýny, 25 poddaných a 11 Želiarska domácností. V roce 1753 bývalo v obci 58 rodin. V roce 1787 stálo v obci 47 domů, ve kterých bývalo 369 obyvatel. V roce 1813 obrovská povodeň na Pováží smetla obce ze zemského povrchu. Lidé si zachránili holé životy na stromech a vyvýšených místech. Po 15 letech po povodni, tedy v roce 1828, bylo v obci 46 domů a 316 obyvatel.

V 19. stol. se už jen ojediněle vyskytovaly hliněné domy s válcovou slaměnou střechou. Hospodářské stavby byly za obytnou částí ve dvoře, se kterou měli společnou válcovou střechu. V místnostech byla hliněná podlaha, ale původní otevřené ohniště v síni bylo přestavěno na sporák. Dominantní charakter obce tvořila zděná zástavba z 2. třetiny 19. stol. Typickými byly tříprostorové domy s půdorysem ve tvaru písmene L a domy se čtvercovým půdorysem s mansardy, pod tvrdou krytinou.
Většina obyvatel se živila zemědělstvím, ovocnářstvím a včelařením. Během dlouhých zimních večerem ženy vyšívaly čepce, rukávce a zástěry. Obec neměla vlastní kroj, proto se při slavnostních příležitostech používal piešťanský kroj. V 19. stol. a 1. pol. 20. stol. byla rozšířena výroba hůlkovým konopných a cvernových krajek. Z roku 1894 pochází Čipkárska vzorník Bety Kunicki.
V roce 1876 již mohli Potvoričania cestovat vlakem z nedaleké železniční stanice Brunovce, což přispělo ke zvýšení úrovně občanů a styku při výměně a prodeji zboží. Obec měla už v roce 1876 římskokatolickou školu, v níž se vyučovalo v slovenském jazyce. V roce 1895 se z ní stala obecná škola. V roce 1905, v období silné maďarizace, i děti z Potvorice se museli učit maďarské verše, kterým vůbec nerozuměli. Tento stav trval do roku 1918. V tomto roce byl založen i ŠM av roce 1951 JZD.

S obcí Potvorice se pojí i velmi důležité naleziště, nejstarší známé na Slovensku. Začátkem roku 1961 při záhlubník základů rodinného domu objevil M. Páleník asi 40 cm pod dnešním povrchem skupinu včasnoslovenských žárových hrobů lužické kultury z mladší doby bronzové, ranoslovanského pohřebiště z 5. - 6. stol. V západní části stavby bylo nalezeno 11 ručně formovaných nádob - popelnic s obsahem nedohorených lidských zbytků. Původně byly popelnice pravděpodobně překryty Mohylová násypem. Z prvních 4 uren se zachovaly pouze fragmenty a zbylých 7 je uložených ve Vlastivědném muzeu v Novém Městě nad Váhom. Mezi těmito nálezy se nacházel i materiál žárového hrobu lužické kultury z mladší doby bronzové - amfora, torzo menší amforka, střepy kónické šálky, střepy mísy a bronzová jehlice. V roce 1985 a 1986 se našly 2 popelnice lužické kultury - Amforová vázy, jejichž blíže náleziskové okolnosti nejsou známy.