Historie obce
Nejstarší osídlení obce je datováno do 11. století, kdy se předpokládá existence starobylého slovenského sídliště. Obec vznikla v 13. století, ale nejstarší písemná zmínka o Abranovce pochází z roku 1320. Jde o listinu Jágerský kapituly potvrzující vymezení katastru majetku zběhl, který sousedil s majetkem Abranoviec.
Další zpráva z roku 1324 o rozsahu katastru Záborského informuje o silnici vedoucí z Abranoviec. V písemných pramenech ze 14. - 16. století se obec nejčastěji vyskytuje pod maďarským názvem Abran, který byl odvozen od původního slovenského názvu, kořenící v osobním, resp. rodovém jménu obrany. V průběhu staletí se název změnil jen částečně, v roce 1773 Abrahány, Abrahanowcze; 1786 Abrahany, Abrahanowcze; 1808 Abrány, Abrányfalva, Abrany, Abranovwce, Obranowce; 1863 - 1913 Ábrány a od roku 1920 obec nese nynější název Abranovce
Abranovce byly od 13. století majetkovou součástí šlechtické rodiny Abovcov z Drienové a jejich příbuzných z Budimír, plošku a žehnal. Část majetku obce patřila v 16. století i šlechticům z Brezovice, Kelemeša (Ľubotice) ai V 17. století patřila obec Segneyovcom, Pálffyovci, Kapyovcom, v 18. století Nemesaányiovcom.
Abranovce patřily mezi menší vesnice s výlučně poddanským obyvatelstvem. V roce 1600 sídliště skládalo z devíti obydlených poddanských domů. V letech 1715 - 1720 zde postupně hospodařilo sedm až jedenáct poddanských domácností. V roce 1828 měla obec 44 domů a 343 obyvatel. V roce 1900 žilo v obci 240 obyvatel, v roce 1970 se jejich počet zvýšil na 428. V současnosti má obec okolo 619 obyvatel.
V období první Československé republiky se obyvatelé Abranoviec zabývali převážně zemědělstvím a pracovali v lesích. Po násilné kolektivizaci zemědělství bylo v roce 1958 v obci založené JZD. Nemožnost obdělávat svou půdu vedla obyvatele k zaměstnávání se v průmyslových podnicích města Prešov. Po roce 1989 došlo k napravení křivd minulosti a konsolidaci poměrů v obci.
Stará lidová architektura se zachovala jen ojediněle, představovaly ji obytné domy postavené z kamene, slámy a hlíny, bez základny, s dvouosé fasádou a sedlovou střechou. Krytina byla typicky slaměná. Původní staré domy byly časem přestavěny, na mnoha byla slaměná krytina nahrazena plechem nebo šindelem.