Obec Igram

Stručně z dějin Igrane
Igram leží v úrodné Podunajské nížině v blízkosti míst Trnava, Senec a Modra nedaleko Malých Karpat v nadmořské výšce 148 m. Dnes leží mezi dvěma důležitými dopravními tepnami, železniční tratí a dálnicí D1. Chotár obce je rovinatý. Na Nivách av Suri ztrácel rovinatý charakter, byly tam vinice, které již dnes neexistují. Chotár se zde svažuje k šarfickej cestě, protože touto částí tekl v minulosti Dunaj. Až do první třetiny minulého století zde pravidelně vyrážela spodní voda, proto se toto pole nazývalo bahna.
První písemná zmínka o obci je v listině Bratislavské župy z roku 1244, kdy se vzpomíná pod jménem Ikramov obec ležící při potoku Barzaneh (možná Barinec). Pojmenování obce se odvozuje od staroslověnského slova igrice, což značilo Hudce, hudebníků, kteří patřili Bratislavskému hradu a usadili při zmiňovaném potoku. Další zmínka o obci je z roku 1313, je zmíněna v listině arcibiskupa Tomáše. Roku 1323 se majitelem Igrane stává hlavní župan Bratislavské župy hrabě Mikuláš a od XV. století se stávají dlouholetými majiteli Igrane zeman z Boršov. Začátkem XVI. století byla obec zpustošena při přechodu španělského žoldnéřského vojska, které táhlo proti Turkům. V roce 1553 zde při portální (daňovém) soupisu přiznává rodina hraběte Nyáryho 15 zdanitelných domů. Od roku 1610 byla obec pod správou hradu Červený kámen. Od poloviny XVII. století vystupují jako jediní a dědiční majitelé Erdődyovci a Pálffyovci. V této době má obec charakter malé selské osady na čele s indexem (rychtářem) a několika poddanými a Chalupník. Kromě malých slámou pokrytých domků byla v obci malá kaple, ke které r. 1861 přistavěli věž a částečně ji rozšířili.

Igram leží na levé straně potoka Vištuk, který teče z Písku při Modre. Za Veľký Grob v Tárnockom háji ústí do potoka Sifaka (Šúrsky potok) a spolu do Malého Dunaje. V minulosti byl ve vesnici zastavěný úsek vzhůru od školy až na dolním konci po Pažiť. Od školy k potoku vyrostly domky chudých Chalupník - Chalupy. Dále za potokem, vpravo od dnešního fotbalového hřiště, stál osamělý domek cihlářského mistra. V minulosti tam stála cihelna čatajského statkáře Maxe Poppera. Uprostřed obce je Ulička. (Tam se dalo i sáňkovat, též z břehů nad hřištěm.) V r. 1960 byla Ulička navezení v průměru o 2 m výše a byl vybudován betonový most přes potok. Na dolním konci na pažitu u potoka se usadilo 7 romských rodin. Později si Igramčania postavili domy na horním konci Za kostelem a oproti na Prosnisku, také na dolním konci podél cesty směrem na Čataj, na pažitu a i dále vedle potoku na pozemku Kapusnice. U kostela je hřbitov a oproti na druhé straně silnice škola postavena v roce 1904. Přístavba třetí učebny a také celá rekonstrukce školy se uskutečnila v roce 1934. Škola měla potom 3 učebny, malou řiditelné, ředitelský byt a ve dvoře byt pro svobodného učitele. Náležela jí i pěkná zahrada. Od r. 1949 byla v jedné z tříd umístěna mateřská škola. Před kostelem stál pomník padlým v I. světové válce, později i s tabulí padlých v SNP. Po rekonstrukci a úpravách hřbitova v osmdesátých letech byl přemístěn na hřbitov. Ze starších budov v Igram třeba zmínit Františka Hlavatého, č. 39, ve kterém byl za Rakousko-Uherska umístěný bezmocnost. Panským domem byl i dům Josefa Hincu č. 168 s klenutými klenby. Na dvoře se nacházel kámen, na kterém derešovali poddaných. Dalším byl dům Viktorie a Štěpána Chobotová č. 151 a 152, kde bylo i pohostinství. V roce 1922 zde byla postavena budova potravního družstva č. 149. Slaměné střechy domů se vyměňovaly obvykle po požárech, nejdéle byly domy přikryté slámou v Chalup.

Pro zajímavost, poslední slaměná střecha na hlavní ulici byla vedle školy na domě Červenková av r. 1960 byla na dolním konci odstraněna i ostatní z domu Štěpána Daniš.
Po osvobození po II. světové válce nastaly velké změny v bydlení, zejména co se týče kulturnosti a hygieny bydlení. Mizí tmavé komory, pece, malované ohniska, otevřené komíny as nimi i ornamenty, které zdobily stěny při pecích a sporáků. Z pokojů zmizely dřevěné Fogasa s květinovými talíře a džbány. Už jich více nikdo nepotřeboval. Stejně se z příbytků vytrácely malované dřevěné truhly as nimi i krásné trnavské kroje. Sem tam se možná někde uchovaly konopné rubačem, mužské konopné gate a košile, které se oblékali do sklizeň horkých dnů. Dnes už kroj na ulici není vidět, jen při slavnostních příležitostech a folklorních slavnostech.

Je ještě mnoho kapitol, které patří k historii Igrane, které by bylo třeba postupně pootevírat. Jak zde lidé žili ve vícegeneračních rodinách, jak pracovali na polích, ve službách, jako cestovali, odcházeli do světa za lepším životem. Třeba hovořit io jednoduchosti a skromnosti života, studium jednoho člena rodiny zaplatili svou tím pachtěním všichni ostatní. Velmi důležitou statí jsou dějiny školy a učitelé, kteří v ní vzdělávaly a vychovávali igramské děti více než jedno století a snažili se pozvednout kulturu v obci nezištně, bez odměny. Jsem přesvědčena, že již zmíněné Dějiny školní by byly poutavým i poučným čtením pro každého dnešního obyvatele. Nelze zapomenout na divadla, které se zde nacvičovali už od roku 1921 v kulturně-vzdělávacím spolku Omladina (založil ho náš národa student Jakub Těšovice) a později zejména místní učitelé manželé Holly. Součástí spolku byla i knihovna, která už v té době měla asi 300 svazků. V roce 1924 v Igram vznikla dechová hudba, kterou nejprve vedl pan Pätoprstý ze Šveinsbachu - vinné révy a potom ji převzal pan Ondřej Orlický. Těžištěm činnosti Sokola byl fotbal. Organizovaně se zde začal hrát fotbal už v roce 1925, kdy ho do obce přinesl student František Brunovský ak němu se přidaly další nadšenci. Jistě nás bude zajímat, kde se tu lidé v minulosti setkávali, kde a jak se kromě tvrdé práce i bavili, jak se oblékali. Jak věděli uživit svou rodinu, co mávali na talíři. Jak vychovávali děti v mnohočetných a většinou chudých rodinách. Jak to bývalo ve škole. Jak si vydělávali korunky, pracovali na poli na vzdálených pozemcích, brzy ráno a celé rodiny společně. Jak a kde se hrávali děti, jaké měli hračky. Jak se tehdy lidé veselili, ale i jako truchlili, jako světili sváteční dny.

Naše oblast byla elektrifikována v roce 1928, v Igram však elektrický proud obec dovolila zavést až o 4 roky později. První veřejná telefonní hovorného byla umístěna v budově školy. První autobusové spojení se podařilo uskutečnit v roce 1938 z Velkého Grob do Báhoň. JZD III. typu vzniklo v Igram 27. 9. 1952, se všemi strastmi i bolestmi, které se s tím spojovaly.
Poslední zápis v Dějinách školních je z roku 1955 av Kronice z roku 1967. V roce 1968 můj tato zemřel. Kdo psal úvodní listy Dějin školních možná časem zjistíme.
Dějiny jsou vždy rozporuplné. Potřebují čas a moudrých lidí, kteří je správně posoudí, zhodnotí. Měly by být poučením pro další generace, aby si z nich vzali za své to dobré a špatného se v budoucnu vyvarovali.

Jsme lidé, děláme chyby. Neplánujeme je, ale jsou zákonité v životě každého z nás. Především se však každý člověk ve svém životě odjakživa snaží o své štěstí a štěstí těch, které miluje, kterých mu Bůh svěřil do péče. Dělali tak ti, kteří s láskou obdělávali tento kus vzácné země v dávné minulosti, dělali tak i naši otcové a jejich rodiče. Zkusme i my pokračovat v jejich snahách. Ti, kteří nás předcházely, holýma rukama dokázali v potu tváře uskutečnit tolik jednoduchých, krásných a čistých věcí. Nepokazme je! Dokud je ještě čas ... A zachovejme je!