Obec Čataj leží v oblasti Podunajské nížiny na nivě tzv. Vištuckého potoka (jehož původní název ve středověku byl Barzanch), v nadmořské výšce 140 m (střed obce), která v různých částech katastru se pohybuje od 132 do 147 m. Chotár o rozloze 1278 ha je rovinatý s nepatrnými Pahorkatinný útvary.
Obec Čataj leží v oblasti Podunajské nížiny na nivě tzv. Vištuckého potoka (jehož původní název ve středověku byl Barzanch), v nadmořské výšce 140 m (střed obce), která v různých částech katastru se pohybuje od 132 do 147 m. Chotár o rozloze 1278 ha je rovinatý s nepatrnými Pahorkatinný útvary.
Větší část katastru (horní nebo horní pole - zila) se nachází v predcelku Trnavské pahorkatiny a její okrajové části Trnavské sprašových tabule. Spodní část katastru zvaná také Šúr spadá geomorfologicky do Malé dunajské provincii. Čatajský chotár v minulosti, iv současnosti sousedí s katastru obce Velký Grob, Reca, Boldog, Igram, Cífer, Pác a Slovenská Nová Ves.
Z historie obce
"K přítomnosti patří také vzpomínky na minulost, jsou její součástí."
Obec Čataj je v rámci svého regionu výjimečnou nejen z hlediska národopisu, ale také religiozity a mentality. Projevilo se to zejména v jednotlivých etapách historického vývoje. Jelikož Čataj s Velkým Grob vytvářejí z hlediska etnografického jakýsi mini ostrov v širším i užším regionu, tvoří i výjimečnost v dějinách Slovenska i slovenského národa.
Poprvé se Čataj vzpomíná v nepravé listině krále Belu IV. z roku 1244 jako villa (majetek, majer) Chateu. O jeho původu a významu však mnoho nevíme a původ názvu je nejasný. Rok 1244 však není rokem založení nebo vzniku obce. Tato tu už byla jako sídlištní či majetkový fenomén. V 6. tisíciletí před Kristem začíná na našem území rozvíjet zemědělství, kdy sem začali z jihu pronikat rolnické kmeny. Nejstarší rolníci se usadili na místech zvaných "Přes Kandy" a "Za zahrady". Nositelů této rolnické civilizace obecně označujeme jako lid kultury s lineární keramikou. Výzkumy dokládají, že rolníci si v Čataj vybudovali první rozsáhlé kolové domy. V jejich nitru byly ohniska, kolem kterých se pravděpodobně soustřeďovaly jednotlivé rodiny. Pracovní nástroje si tito lidé vyráběly z kamene a zvířecích kostí. Chovali skot, ovce, prasata, slepice a domy jim hlídali psi.
Ve velmi rušném a dost nejasném období stěhování národů začalo do našich krajů přicházet a postupně osídlovat tyto prostory také nové etnikum - Slované, které položilo základy pro nové uspořádání Evropy. V Čataj se v 7. - 8. století rozkládala slovanská osada, důležitá nejen z hlediska ekonomického, ale i vojenského. Doklady o tom přináší rozsáhlé pohřebiště. Do hrobů se tehdy vkládaly různé milodary a ozdoby, zbraně a předměty užitkového charakteru. Doklady o tom jsou ukryty pod každým domem a na každém humně. Při různých hlubších zemních pracích se najdou zbytky zbořeno starých domů i zbytků nástrojů.
V 9. století vzniká a rozvíjí se první slovenský státní útvar - Pribinova knížectví. Definitivně se upevňuje a rozšiřuje výstavba sídlištních objektů v poloze Přes Kandy. Podstata příbytků se neměnila, zdokonaloval se pouze proces výroby.
Po skončení stavovských bojů a definitivním odvrácení tureckého nebezpečí byly mnohé obce, jakož i Čataj, opuštěné nebo poloprázdné. Na začátku 18. století se však začala obnova ekonomiky. Obec Čataj v té době dostal do vlastnictví zemepán Ján Pálffy.