Když Andrej cítil, že se mu blíží konec života, poslal po opata Filipa a přítomným přikázal, aby se nedotkli jeho šatů, dokud nepřijde opat. Ten později vyprávěl Maur následující věci: Když mrtvé tělo svlékli a šli mýt, našli na něm řetěz, který se hluboko zaryla do těla. Polovinu této řetězy Maurus vyžádal od opata Filipa as úctou ji přechovával na Panonské nahoru. Když se začalo veřejné uctívání světce, daroval ji knížeti Gejzy, který o ni velmi prosil.
Svorad zemřel kolem roku 1030. Pozůstatky jsou uloženy v Nitranské katedrále sv. Emeráma. Největší část relikvií je v Pálffyovom relikviáři z roku 1674.
Sv. Beňadik byl žákem sv. Andreje-Svorada. Po smrti svého učitele se rozhodl bydlet na stejném místě. Tři roky podle jeho příkladu vedl velmi přísný život. Zde ho přepadli zbojníci, svázali ho a hodili do řeky Váh. Lidé dlouho hledali jeho tělo, ale bez výsledku. Spatřili však, že orel přes celý rok sedával na břehu Váhu, jakoby něco pozoroval. A skutečně našli tělo, které bylo po roce neporušené, jakoby byl Beňadik jen nedávno zemřel. Jeho tělo pohřbili také v Katedrálním chrámu sv. Emeráma v Nitře. Místo jeho hození do Váhu vyjadřuje dvouvěžový kostelík na Malé Skalce zasvěcený oběma světcem poustevníkem.
Nejstarší zobrazení sv. Svorada pochází od biskupa Maura, které nechal vytesat na hlavici sloupu nově vybudované katedrály v Pécsi (11. stol.). Nejstarším vyobrazením sv. Beňadik je pravděpodobně Herma (relikviář hlavy) ze 14. století, dnes se nacházející v Budapešťském muzeu.
V roce 1083, za papeže sv. Řehoře VII., Z podnětu krále sv. Ladislava byly kanonizovaní mezi pěti uherskými světci: sv. králem Štěpánem, synům Imrichem a biskupem Gerardem. Jejich společný svátek je 17. července a jsou hlavními patrony Nitranské diecéze a sv. Svorad od roku 1739 patronem města Nitry. Sv. Svorada-Andreje a jeho učedníka Beňadik si uctívají nejen benediktini, ale i Kamaldulové a Pavlína.
Hlásí se k nim Poláci, protože obecně se předpokládá Svorad polský původ. Maďaři vidí ve Svorad i Beňadik dávných hosty na Panonská vrchu; Češi zas svého přítele protože se traduje, že Svorada v Nitře navštívil Prokop Sázavský. Nejvěrněji si je však uchoval v paměti iv úctě slovenský lid, mezi kterým žili.
Skalka se tedy působením těchto poustevníků stala postupně poutním místem, a dnes lze říci, že nejstarším poutním místem, tehdejšího Uherska a významným duchovním centrem po celá staletí Slovenska, zejména založením benediktinského opatství nitranským biskupem Jakubem v r. 1224. I v pozdějším období, kdy ho nitranský biskup Ján pušky v r. 1644 odevzdal jezuitům.
Klášter, představoval dar duchovního, vzdělávacího a všeobecného kulturního vzrůstu, nejen pro jeho obyvatele, ale celého Pováží, ba značné části Slovenska. Klášter byl ohniskem evangelizace, ale i duchovní a materiální kultury. Na Skalce, jak zaznamenávají dobové záznamy, v těchto časech: "mohutněl nábožný zpěv věřících (idiomy Slavonice) - česky." Jezuité zde působili do svého zrušení r. 1773.
Toto posvátné místo však bylo bohužel poznamenáno válkami a postupně pustlo. V 18. století byl klášter a kostel zničen. Dlouhý čas toto památné místo označovali jen zříceniny, avšak zbožný lid ani tehdy sem nepřestával putovat a jednat pobožnosti. Konečně r. 1853 z milodarů věřících byl na Malé Skalce opět postaven kostel. Po dalším zpustošení, ale i celkovém zrekonstruovaná byl 13. července 1924 k úctě těchto našich svatých opět posvěcen nitranským biskupem Karol Kmeťko za přítomnosti spišského biskupa Jana Vojtaššáka a za účasti třicet tisíc poutníků. Při této příležitosti bylo opět zveřejněno prohlášení, které vzniklo při konsekraci tří biskupů v Nitře - 13. únor 1921. Zde vznikla myšlenka, aby toto bývalé benediktinské opatství "naší národní katolickou svatyní a ohniskem našeho církevně-národního života."
Podepsány byly významné osobnosti: Dr. Karol Kmeťko, nitranský biskup, Dr. Augustin Fischer -Colbrie, košický biskup, Ján Vojtaššák, Andrej Hlinka, Dr. Jan Kohout, biskupský vikář, Fr. Richard Oslvald, arcibiskupský vikář, Dr. Alois Kolísek, P. Vendelín Javorka, SJ, rektor jezuitů, Dr. Jozef Bellay, trenčínský župan, Ján Pöstényi, správce SSV a mnozí další.