Dům ve kterém strávil dětství Gejza Dusík- Križovany nad Dudváhom

Gejza Dusík 1907- 1988 byl slovenský hudební skladatel. Patří mezi průkopníky slovenské populární hudby a spolu s Pavlem Braxatorisem a Františkem Kryštofem Veselým patří mezi spoluzakladatelů české operety.

Gejza Dusík je spolutvůrcem dějin slovenského hudebního umění, spolu se svými generačními druhy Alexandrem Moyzesa, Eugen Suchoň a Janem Cikkera. Ačkoliv působil na poli zábavního žánru, jeho vklad do hudební moderny, jako tvůrce slovenské národní operety, je velmi významný.

Po maturitě v roce 1928 absolvoval čtyři semestry Lékařské fakulty na univerzitě v Bratislavě. Jelikož už během gymnaziálních studií byl autorem několika oblíbených tanečních písní, medicínu zanechal, a rozhodl se věnovat pouze hudbě. Odešel studovat na Nové vídeňské konzervatoř (Neues Wiener Conservatorium) kompozici u profesora Eugena Zadora, strávil tam roky 1932 - 1936. Již v roce 1935, tedy ještě před absolvováním konzervatoře, měla ve Slovenském národním divadle v Bratislavě premiéru jeho první opereta Tisíc metrů lásky. Napsal ji na námět dobové veselohry Emanuela Brožíka, na textech spolupracoval dr. Juraj Haluzický.

V roce 1939 začal pracovat v Slovenské autorském svazu, který se později přejmenoval na Slovensku ochranný svaz autorský (OSA). Mezi lety 1942 až 1948 založil a také vedl vlastní hudební vydavatelství. V roce 1945 delegace SAS - Slovenský autorský svaz v seskupení Ján Cikker, Gejza Dusík, Ilja Jozef Marko a Pavel Cady podepsali s OSA (Ochranný svaz autorský) - s českým svazem - spolupráci mezi oběma autorskými svazy. [1] V roce 1949 se stal ředitelem svazu a jako ředitel svazu pracoval do roku 1974.

Gejza Dusík je autorem asi 250 tanečních písní, hudebních komedií a operet. Celkově napsal 13 operet, z nich do roku 1945 byla nejpopulárnější Modrá růže na libreto dr. Pavla Braxatorisa. Socialistické umění operetu dlouho odmítalo jako buržoazní přežitek. Byl to však právě Gejza Dusík a jeho dlouholetý věrný libretista Pavol Braxatoris, kteří na jevišti Nové scény oživili tradici v roce 1954 operetou Zlatá rybka.