CZ CZ

Boží muka s obrázkem sv. Jana Pavla II.- Križovany nad Dudváhom

0 hodnocení
Boží muka s podobiznou blahoslaveného papeže Jana Pavla II., Který Trnavu osobně navštívil roku 2003.

Boží muka s obrázkem sv. Jana Pavla II.- Križovany nad Dudváhom

Boží muka s podobiznou blahoslaveného papeže Jana Pavla II., Který Trnavu osobně navštívil roku 2003.

* 18. máj1920 Wadowice, Polsko

† 2. duben 2005 Řím, Itálie

Pontifikát: 1978-2005

Význam jména Jan: Bůh je milostivý (hebr.); Pavel: malé postavy (lat.); Karol: silný, mužný, svobodný (zast. Nem.); Jozef: Bůh přidal, rozhojnil (hebr.)

Patron Slovenská horských záchranárovKarol Józef Wojtyła se narodil ve Wadowicích (Polsko) 18. května 1920 jako druhý syn Karla Wojtyły a Emílie, rozené Kaczorowski. Křest přijal 20. června ve farním kostele ve Wadowicích.

Radost a klid dětských časů byly velmi brzy otřesené předčasným odchodem matky, která zemřela, když měl Karol devět let. O tři roky později (1932) zemřel i jeho starší bratr Edmund a v roce 1941, ve věku jednadvaceti let, ztratil Karol i svého otce.

Byl vychován ve zdravé vlastenecké a náboženské atmosféře. Od otce, člověka hluboce křesťanského, se naučil soucitu a lásce k bližním, které živil vytrvalou modlitbou a svátostným životem.

Rysy spirituality, jejíž zůstal věrný až do smrti, byly upřímná oddanost Duchu svatému a láska k Panně Marii. Jeho vztah s Boží Matkou byl obzvláště hluboký a živý. Prožíval ho s něžností dítěte, které se svěřuje do náručí matky, a zároveň s mužností rytíře vždy připraveného naslouchat příkazem své Paní: ,, Udělejte všechno, co vám řekne! "Úplná odevzdanost Marii, kterou jako biskup vyjádřil mottem" Totus tuus "odhalovala jeho tajemství dívat se na svět očima Boží Matky.

Osobnost mladého Karla vyzrievala iv souvislosti s bohatstvím jeho intelektuálních, morálních a duchovních darů a také v souvislosti s událostmi té doby, která poznamenala historii jeho vlasti a Evropy.

V období gymnaziálních studií se v něm probudilo nadšení pro divadlo a poezii, které rozvíjel prostřednictvím činnosti divadelního kroužku na Filologické fakultě Jagellonské univerzity, na kterou se zapsal v akademickém roce 1938.

Během období nacistické okupace Polska tajně pokračoval ve studiu a zároveň pracoval čtyři roky (říjen 1940 - srpen 1944) jako dělník ve fabrice Solvay. Mohl tak osobně a zblízka prožívat sociální problémy spjaté s pracovními podmínkami a získávat cenné zkušenosti, které později zúročil ve svém sociálním magisteriu nejprve jako arcibiskup Krakova, a potom jako Nejvyšší velekněz.

V těch letech v něm dozrála touha po kněžství, a tak se začal od roku 1942 účastnit tajných přednášek z teologie ve velkém semináři v Krakově. Při rozlišování povolání mu velmi pomáhal jeden laik, pan Jan Tyranovsky, opravdový apoštol mládeže. Už tehdy měl mladý Karol jasné povědomí o univerzálním povolání všech křesťanů ke svatosti a o nezastupitelné roli laiků v poslání církve.

Kněžské svěcení přijal 1. listopadu 1946. Na druhý den, v sugestivní atmosféře krypty sv. Leonarda v katedrále na Wawel, celebroval primičnú mši.

Později ho poslali do Říma, aby si doplnil teologické vzdělání. Stal se studentům Teologické fakulty na Papežské dominikánské univerzitě Angelicum. Zde usilovně čerpal z pramene zdravé křesťanské nauky a také zažil první setkání se živostí a bohatstvím univerzální církve v určité privilegované situaci, kterou mu nabízel život za ,, železnou oponou. "Do tohoto období spadá i setkání Karla Wojtyły s Páterem Piem z Pietrelciny.

V červnu roku 1948 obhájil svou doktorskou práci a vrátil se do Krakova, aby začal svou pastorační činnost jako kaplan. Ve své kněžské službě se daroval s nadšením a velkorysostí. Když se habilitoval na docenta, začal vyučovat na Teologické fakultě Jagellonské univerzity a po jejím zrušení na fakultě kněžského semináře v Krakově a na Katolické univerzitě v Lublinu.

Roky, které strávil mezi mladými, mu umožnily poznat do hloubky neklid jejich srdce a jako kněz se pro ně stal nejen učitelem, ale také duchovním průvodcem a přítelem.

Ve věku 38 let byl jmenován pomocného biskupa Krakovské diecéze. Biskupskou svěcení přijal 28. září 1958 z rukou arcibiskupa Eugeniusz Baziaka. V roce 1964 byl jmenován arcibiskupem Krakova a Pavel VI. ho 26. června 1967 kreovať za kardinála.

Zdroj: životopisy svätých (24.7.2021)

Jako pastýř Krakovské diecéze si okamžitě získal vážnost jako člověk neoblomný a odvážné víry, blízký lidem a jejich problémům.

V diskusích se projevoval jako ten, který je schopen naslouchat a vést dialog. Nikdy nepodléhal kompromisem, ale hájil před všemi primát Boha a Krista jako základ pravého humanismu a jako pramen nezcizitelných práv lidské osoby. Vzbuzoval lásku v srdcích svých diecézních věřících, požíval úctu spolubratry v biskupské službě a vyvolával obavy u těch, kteří v něm viděli protivníka.

16. října 1978 byl zvolen za papeže a biskupa Říma a přijal jméno Jan Pavel II. Svým pasteveckým srdcem, plně darovaným věci Božího království, objímal celý svět. Kristova láska ho vedla k tomu, aby navštěvoval římské farnosti a aby zvěstoval evangelium ve všech prostředích. Ona byla hnacím motorem jeho nesčetných apoštolských cest na různé kontinenty, na které se ujal, aby posílil ve víře věřících v Krista, aby potěšil zarmoucené a skleslý a také, aby přinesl poselství smíření mezi křesťanské církve a budoval mosty přátelství mezi věřícími v jednoho Boha a lidmi dobré vůle.

Jeho zářivý magisterium neměl jiný cíl, než vždy a všude hlásat Krista, jediného Spasitele člověka.

Ve svém neobyčejném misionářském zánětu měl obrovskou lásku k mladým lidem. Zavedl tradici svolávání světových dní mládeže, které měly pro něj cíl zvěstovat novým generacím Ježíše Krista a jeho evangelium a učinit tak z mladých lidí protagonistů vlastní budoucnosti a spolupracovníků při vytváření lepšího světa.

Jeho péče jako pastýře celé církve se projevila zvoláním četných zasedání biskupské synody, zřizováním nových diecézí a církevních správních oblastí, promulgovaním Kodexu kanonického práva latinského obřadu a Kodexu kánonů východních církví, vydáváním encyklik a apoštolské exhortaci. Aby umožnil Božímu lidu prožít okamžiky intenzivnějšího duchovního života, vyhlásil Jubilejní rok vykoupení, Mariánský rok, Rok eucharistie a Velké Jubileum roku 2000.

Strhující optimismus založený na důvěře v Boží prozřetelnost poháněl Jana Pavla II., Který přežil tragickou zkušenost dvou diktatur, pokus o atentát 13. května 1981 a který byl v posledních letech života těžce fyzicky zkoušen pokrokem choroby, dívat vždy na horizont naděje. Vyzýval lidi, aby hroutily zdi rozdělení, aby nepodléhaly rezignaci, ale naopak, aby se vydali směrem k duchovní, morální a materiální obnově.

Svůj dlouhý a plodný pozemský život završil v Apoštolském paláci ve Vatikánu v sobotu 2. dubna 2005 na vigilii Nedele ,, in Albis ", kterou on sám nazval Nedělí Božího milosrdenství. Slavnostní pohřební obřady se konaly na náměstí sv. Petra 8. dubna 2005.

Dojemné svědectví o dobře, které provedl, bylo potvrzeno účastí mnoha delegací přicházejících z celého světa a miliony mužů a žen, věřících a nevěřících, kteří v něm poznali zřetelné znamení Boží lásky k lidstvu. Za svatého byl prohlášen spolu s papežem Janem XXIII. 27. dubna 2014 na náměstí sv. Petra v Římě. Kanonizoval jejich papež František za přítomnosti emeritního papeže Benedikta XVI.

Zdroj: životopisy svätých (24.7.2021)

Doplňující informace

Možnosti dopravy: Pěšky, Bicyklem


Vhodné pro: Rodiny s dětmi, Seniory, Cyklisty, Mládež, Dospělé
Sezóna: Jar, Léto, Podzim, Zima
Aktualizováno dne: 25.11.2021

Otevírací doba

Počasí

Neuvedené


Kontakt

Boží muka s obrázkem sv. Jana Pavla II.- Križovany nad Dudváhom
Za vinohradským
Križovany nad Dudváhom
Kraj: Trnavský
Okres: Trnava
Region: Trnavsko, MAS 11 PLUS, Mikroregion 11 PLUS
 48.3263823, 17.6574066

Za vinohradským
Križovany nad Dudváhom

Zobrazit kontakt

tipy na zážitek v okolí Události