Je jednou z nejvýraznějších bratislavských dominant a po Hradě druhým nejvyhledávanějším turistickým objektem hlavního města Slovenska.
Archeologický výzkum dokázal, že nejstarší osídlení na místě dnešního Dómu pochází z pozdní doby kamenné - eneolitu. Patřilo lidu Badenská kultura. Poměrně intenzivně bylo osídlení v období 1. století před Kr., Kdy se na zdejším území usídlili Keltové a prostor, na kterém dnešní chrám stojí byl v těsné blízkosti jejich oppida.
Stavba chrámu prošla během své staleté existence složitým stavebním vývojem. Místo, na kterém současný chrám stojí, bylo od nepaměti centrem společenského a církevního dění ve městě. Podle dochovaných zpráv a archeologických nálezů se dá na tomto území předpokládat jádro vznikajícího města na přelomu 12. a 13. století. Existovala zde osada, jejíž obyvatelé zde kromě světských staveb a trhu (první záznam o řízení trhu pochází z roku 1151) postavili v 11. století menší kostel - rotundu - s kruhovým půdorysem, kolem kterého pohřbívali. [2] Rotunda byla v 12. století přestavěna na kapli zasvěcenou svatému Martinovi a její spodní část sloužila jako karner. Potřebám věřících zprvu plně postačovala.