Park - Voderady

O úspěšném přebudování parku napsal Bernhard Petri článek, který byl v roce 1797 zveřejněn v lipském sborníku Taschenbuch für Garten - Freunde. Hrabě František zici dal na počest této přestavby postavit v parku 12 metrový obelisk s latinským textem: Nature PINXISSE PARUM EST, NISI PICTA venusta Ride, ET LAETOS Ostende SPLENDID Vultus. Vetusta AVORUM Sedes SUO RESTITUIT monitorují 1794. CFZ

Park ve Voděradech byl vůbec prvním přírodně-sentimentálním parkem na území dnešního Slovenska. Přírodně-sentimentálním parkem odborníci nazývají sadařskou úpravu parkových ploch z doby, kdy osvícenské myšlení ovlivnilo všechna odvětví lidské činnosti (poslední třetina 18. století). Strnulé geometrické linie nahradila volná krajinářské úprava. Na Slovensku se stal nejoblíbenějším typem klasicistický sentimentální park poslední třetiny 18. století, který vznikl spojením redukované francouzské zahrady s anglickou krajinářskou úpravou, kde se objevily první cizokrajné dřeviny. I když se tvůrci snažili přizpůsobit návratu k přírodě, nedokázali se zříci zažitých "barokních" ozdob, proto ponechávali v okolí zámečku květinové záhony a reprezentativní průhledy francouzských parků.

Na dvou ostrůvcích rybníka rostly listnaté a jehličnaté dřeviny. Jeden z ostrůvků byl ozdoben na japonský způsob lehkým výhledovým pavilonem. Z břehu tam vedl můstek v orientálním stylu. Mezi pováľanými kříži stojící poustevníků domek připomínal zevnitř bídně obydlí poustevníka, ale další dveře vedly do nádherně zařízené pokoje s jemným nábytkem a čínským porcelánem a všem pohodlím pro náročného hosta. Kousek odtud se za malým potůčkem s úzkým cihlovým mostem tyčila zřícenina starého hradu. Cesta k němu vedla přes cihlový a padací most, který překlenul vodní příkop. Zadní část hradu byla zařízená na bydlení hajného.

Do parku byly začleněny vzácné dřeviny jako jerlín japonská, katalpa, ginko - posvátný strom buddhistů (jeden z gynkyí měl v obvodu kmene 207 cm a patřil mu primát mezi všemi jedinci tohoto druhu na Slovensku), liliovník, břestovec, gymnokladus, vejmutovka, kanadský ořech, platan javorolistý, svěšený jasan, stříbrné smrky a mnoho dalších. Největší pozornost návštěvníků však vždy poutaly staleté duby roztroušené v lesíku za parkem. Kdysi poskytovaly útulek stovkám havraních rodin. Největším z nich je Jánošíkov dub. Ve výšce prsou má obvod 527cm.

Park byl kdysi obdivovaný nejen návštěvníky, ale i odborníky. Byl nejznámějším a nejobdivovanějším parkem v celé bratislavské stolici. Díky němu se Voderady dostaly i do tehdejších příruček a encyklopedií.

Andrej Kubina uvedl, že starodávní Římané měli své Tusculum, Vídeňané vyhledávali pookriatie v Hietzing a Trnavčania mají své Voderady.

V dobách největší slávy přicházeli do Voderady na Velikonoční a svatodušní pondělí desítky kočárů a vozů. Téměř padesát jich bylo napočítáte 6. dubna 1874. "velikánský zahrada jen se tak hemžila od veselých výletníků, kteří s částky ve větších i menších společností se procházeli, z částky na pažitu si hověli, svou dobrou vůli hlasitým rozhovorem a smíchem prokazuje. Skleníky ale podobaly se Včelín za krásného jarního dne; vcházející a vycházející sotva se stačily vyhýbat. "

Po roce 1945 nastalo období úpadku a postupné devastování vzácného parku. Zcela v něm zanikly mnohé scenérie. Některé stavební prvky byly záměrně zbourány, mnohé byly bezohledně zničeny, nebo rozebrané na stavební materál.

V průběhu let 2006 až 2014 dalo vedení obce zanedbaný park několikrát vyčistit za účelem odstranění náletových dřevin. Neodbornými zásahy byly postupně odstraněny i některé původní zdravé dřeviny a každoročně i pestré rostlinstvo parku. Z parku za zámečkem byla během tohoto období vyčleněna a do osobního vlastnictví odprodána jeho část i se zříceninou hradu - parkovou ruinou z 19. století. Pouze chabou náplastí ze strany tehdejšího vedení obce bylo vysazení několika nových stromů.