Kostel byl barokně přestavěn v první polovině 18. století. V duchu romantické novorenesanční ho prefasádovali v první polovině 20. století. Jde o jednolodní podélný prostor se segmentovým uzávěrem presbytáře, se změněnou orientací. Věž, jejíž přízemní místnost je sakristií, stojí na ose kostela za presbytářem. Loď má valenou klenbu s lunetami, presbytář je zaklenuty pruskou klenbou.
Kostel byl barokně přestavěn v první polovině 18. století. V duchu romantické novorenesanční ho prefasádovali v první polovině 20. století. Jde o jednolodní podélný prostor se segmentovým uzávěrem presbytáře, se změněnou orientací. Věž, jejíž přízemní místnost je sakristií, stojí na ose kostela za presbytářem. Loď má valenou klenbu s lunetami, presbytář je zaklenuty pruskou klenbou.
Vnitřní zařízení je barokní z období přestavby kostela. Hlavní oltář má uprostřed sloupové architektury s rozeklaným Fronton obraz sv. Prokopa opata, po stranách jsou sochy sv. Imricha a sv. Kazimíra. Dva boční oltáře jsou architektonicky podobné hlavnímu oltáři, ve středním poli prvního je reliéf sv. Anny se sochami sv. Alžběty a sv. Kateřiny, na druhém je uprostřed obraz Panny Marie a sochy sv. Štěpána krále a sv. Imricha. Kazatelna zdobená rozetami je z druhé poloviny 18. století.