Radošinské naivné divadlo

60. léta

Prvním titulem souboru, který vznikl pod vlivem nástupu divadel malých jevištních forem, byla Štěpková satirická jevištní koláž scének monologů, básní a písní Němé tváře nebo Zvěř se píše s velkým Z (hudba Ľudovít Machovič a hudební skupina Lux, 1963). Významným tvůrčím posunem v životě souboru bylo uvedení dalších titulů v druhé polovině šedesátých let v čerstvě vzniklém Radošinském klubovém divadélku pro dvaatřicet diváky Pitva, (1966), Z dubu padl oddechl si (1968) a prrr (1969).

70. léta

Právě v Radošine v zmiňovaném klubovém divadélku se na počátku sedmdesátých let uskutečnily premiéry slavných Štěpková inscenací v autorově režii Jááánošííík (1970), Človečina (1971) a Alžběta Hrozná nebo KRW story (režie Jaroslava Havettová, 1975). Zejména první dvě hry se doslova později staly divadelními legendami.

Mimořádným s netradičním mezníkem v dramaturgii av směřování divadla bylo uvedení Štěpková hry Slovenské tango (1979) v režii prvního profesionálního režiséra v RND Ivan Balaďa (s hudbou Jiřího Stivína). Aktivní byla účast souboru na velkých konceptuálních výtvarných akcích (Den radosti, 1971, Evina svatba, 1972), ale také koncem sedmdesátých a na počátku osmdesátých let postupný přechod k profesionalismu (zpočátku s velkými obtížemi v monopolní státní agentuře Slovkoncert).

V 70. letech v RND kromě jiných účinkovali: Stanislav Štepka, Katarína Kolníková, Milan Markovič, Miroslav Siget, Jozef Sloboda, Marie Drozdová, Gita Povodová, Dušan Nagel, Olga Maovi, Iveta Miffeková, Veronika Bazalová, Tamara Koričanský, Zuzana Kronerová, Dana Vrbovská atd.

80. léta

Významné autorské a inscenační činy, ale i nevídaný divácký zájem o vystoupení RND jsme zaznamenali v osmdesátých letech, které mimořádně tvořivě poznamenali tvorbu divadla příchodem režiséra Juraje Nvoty a skladatele Jana Melkoviča. K významným titulem tohoto desetiletí patří inscenace Svatba (1982), Černá ovce (1983), Pavilon B (1984), Ženské oddělení, (1987), Loď Svět (1988).

Přímo manifestační ohlas mělo uvedení "federálního muzikáliku" pražského Semaforu a RND autorů J. Suchého, F. Havlíka, J. Melkoviča a S. štěpka na scéně Studie S Nevěsta prodána Kubovi (1984). Mimořádnou, doslova předrevoluční pozornost diváků a kritiky vyvolala průlomová Nvotová inscenace Vygumuj a napiš (premiéra 21. září 1989) v hlavních rolích s Janem Melkovičom a Stanislav Štepka. S jednoznačným úspěchem se setkal také kulturně-společenský výtvarný happening Pocta Jááánošíííkovi v Těrchové (v 1986) a zejména siny do Radošina (17. června 1989) - Den kulturního cestování s RND, se zpěváky a hudebními skupinami na železniční trase Bratislava - Radošina a zpět .

V 80. letech divadlo pro STV natočilo dva zajímavé stredometrážne filmy Víno vínová (režie Vlado Balco, 1983) a Venkovský sen (režie Fero Fenič, 1984), vydalo první LP-desky (Hry na domácí zvířata, Jááánošííík, Človečina, Pavilon B) , knížky Radošinské naivné divadlo, Radošinské naivné divadlo 2 av hereckém souboru se úspěšně prezentovali Katarína Kolníková, Darina Porubjaková, Jana Oľhová, Zuzana Kronerová, Anna Warchalová, Tamara Greksáková, Marie Drozdová, Jana Nagyová, Alena Michalidesová, Milan Markovič, Maruška Mišenčíková, Ján Zachar, Juraj Takáč, Pavel Schwarz.

V 80. letech minulého století divadlo účinkovalo v Malé scéně PKO v Bratislavě; od jara 1989 do konce června 2015 pravidelně vystupovalo na stálé scéně na Škultétyho ulici 5 v Bratislavě; od září 2015 Radošinské naivné divadlo má vlastní divadlo na Zahradnické ul. 95 v Bratislavě - v Ružinově.

90. léta

V 90. letech divadlo podniklo první zájezdy do zahraničí (Kanada, USA, Německo, Maďarsko, Itálie, Jugoslávie) as velkým ohlasem uvedlo další tituly Pokoj domu tomuto (1990), LAS-ka-ne, Dělostřelci na Měsíci (1992), Hostinec Grand (1993), Mateřské znaménko, Kino Pokrok (1995), Tata (1996), Konečná stanice (1997), Jak jsem vstoupil do sebe (1998), Včela v zimě (1999).

Významná byla spolupráce Stanislav Štepka s autorskou a hereckou dvojicí Lasica - Satinský v inscenacích Kam na to chodíme (režie Juraj Nvota, 1991) a Dohoda možná (režie Milan Lasica, 1994). Ve hře Kino Pokrok (1995) se naším hostujícím režisérem stal Ondrej Spišák pokud dramaturgyně Darině Porubjaková-Abrahamově přibyla dramaturgyně Mirka Čibenková.

V souboru RND v 90. letech úspěšně účinkovali kromě Katarína Kolníková a Stanislav Štepka herečky a herci Zuzana Mauréry, Monika Hilmerová, Soňa Norisová, Lucia Lužinská, František Rehák, Mojmír Caban, Richard Felix, Dušan Cinkota, Csongor Kassai, Anna Šišková, René Štúr , Darina Porubjaková, Ján Melkovič, Milan ságo, Vladimír Svítek.

Od roku 1996 je manažerem RND Ladislav Hubáček, který v tomto roce nahradil Pavla Schwarze.

Důležitou součástí RND je rozhlasová tvorba. RND od roku 1971 pravidelně účinkovalo v kabaretních av silvestrovských programech Pytliakova žena a ti druzí, Desaťkorunovaný svět, I ti naši píjavali, Venkovský sen, Slova, slova, slova, Co rok dal, Předposlední bosorka, Kronika komika, atd. V 80. av 90. letech divadlo nahrálo pro Slovenský rozhlas 25 her ze svého repertoáru.

V devadesátých letech RND zfilmovali pro STV hru Loď Svět pod názvem Výlety v paměti (režie Juraj Nvota, STV 1993), v Radošine a na okolí nafilmovali úspěšný Písničkové film Dobrá zpráva (režie Anton Popovič, STV 1995), vydalo knížku Tři sny a CD s písněmi (dobrá zpráva, Druhá dobrá zpráva).

K úspěchům divadla řadíme i 21 televizních kabaretů s RND pro televizi Markíza Host do domu (režie Juraj Nvota, Ondrej Spišák a Juraj Jakubisko, 1998, 2000), televizní záznam kultovní inscenace Vygumuj a napiš, televizní filmy Černá ovce (režie Juraj Nvota, 1996 ) a Ježíšek zvoní, otevřete (režie Ondřej Spišák, 1997).

21. století

V prvních dvou desetiletích 21. století RND uvedlo následující Štěpková tituly: Soupis dravců (2000), Jááánošííík po třiceti letech (2000), divadelně-filmový projekt Chaplyn (2000), Návod k použití (2001), Na jeden dotek (2002), jak jsme se hledali, Kronika kromika (2003), generál l (2004), Hra o lásce (2005), Desatero (2006), Sedm hlavních hříchů, Velké iluze (2007), Stvoření světa (2008), Někdo to rád slovenské ( 2008), Mám okno (2009), nesladíme (2010), Jen tak přišli (2011), Šťastné konce (2012), Jasno (2012), Jááánošííík po tři sta letech (2013), Zčistajasna (2013), Sláva (2014 ), Smíšená čtyřhra (2015), LAS-ka-ne 2 (2016), To nemá chybu (2016); všechny inscenace zaznamenávají nadprůměrný divácký ohlas. Hudbu pro RND začaly tvořit Peter Mankovecký, Juraj Haško a Ľubica Malachovská Čekovská, dvě režie byly dílem Kamila Zisk (Na jeden dotyk, 2002, Vlaštovčí pohádky, 2008), režisér J. Chlumský podle Štěpková hry Konečná stanice natočil stejnojmenný celovečerní film (2004) , filmy podle klasických divadelních a literárních předloh natočili i Juraj Nvota (Človečina, 1994) a Juraj Štěpka (Jááánošííík 2004 Osobní chyba, 2005), který také s divadlem zaznamenal umělecký filmový dokument Kronika komika (2003), ... a já, Katarína Kolníková (2011), Kronika komika 2 nebo Padesát let s uchem na vašem srdci (2013).

Alespoň pár jmen hereček a herců v minulého desetiletí, které tvořily poetiku RND: Maruška Nedomová, Mojmír Caban, Soňa Norisová, Kristína Farkašová, Kamil Mikulčík, Anna Vargová, Lujza Schrameková, Csongor Kassai, Lenka Barilíková, Dominika Kleisová, Andrea Martvoňová, Lucia Molnárová , Petra Molnárová, Pavel Čížek atd. V tomto desetiletí bohužel navždy opustili naše divadlo - Radošinský herec Miroslav Siget (2003), Ján Melkovič (2004) a Katarína Kolníková (2006).

V předchozím desetiletí vydavatelství Ikar vydalo Štěpková povídkový knížku Desatero (stala se literárním podkladem při koncipování inscenací Desatero a Sedm hlavních hříchů) a čtyřdílnou Kroniku komika 1 - 4, důsledně mapující historii divadla od počátku až po konec 90. let.

Na CD a DVD jsme vydali Zlaté slovenské ručičky, Otcovské znaménka, Človečina, Venkovský sen, Víno vínová, Klid domu tomuto, Někdo to rád slovenské, Štědrý divadelní večer, Tata, Kronika komika, Generál, Třikrát RND.

Do konce června 2016 Radošinské naivné divadlo uvedlo přes devět tisíc představení, které vidělo přibližně tři miliony diváků.